
Po 2 Měsících:
Nebyl by den kdyby na mojich rtech nebyl štastní usměv. S Liamem nám to užasně klape a každou volnou chvilku se snaží trávit s námi. Dneska se Liam vrací na pár dní ze svojeho turné po Anglii. Můj strach se ale objevu hned při telefonátu s jeho maličkostí.
"Měla by si mu to říct" volá na mě Perrie která mi dělala společnost celou tu dobu když byl Liam pryč.
"Já vím jen bojím se toho jak zareaguje" mírně se na ni usmívám a sedám si na gauč a moje ruka mírně hladí zatím moje ploché bříško. Ano je to měsíc tomu co jsem měla ranní nevolnosti a Perrie mě donutila jít k doktorovi. Jsem ve 2 měsíci mojeho těhotenství a Liam to jěstě neví. Chtěla jsem najít tu vhodnou příležitost ale ta mi připadala v době kdy bude doma a ne někde na cestách.
"Lau děláš si zbytečný starosti. Liam tě miluje a sama moc dobře víš že by chtěl mít i to druhé dítě" snaží se mě uklidit aspon trochu ale vůbec to nepomáhá. Vím že my Liam řekl že by chtěl druhé dítě ale taky řekl že až za nějakou dobu až se bude cítit víc na to připravený. Samozdřejmě mě jeho slova potešila jelikož jsem byla i docela zaskočena že Liam se mnou počítá do jeho budoucnosti.
"Ano ale až se bude na to cítít připravený" nic se ale nemění na to že dneska nastane ten den kdy mu to řeknu. Jinou možnost bohužel nemám a taky jsem dostala ultimátum od Louise. Ano on a Perri jsou jediní kdo to ví.
"Rodinko jsem doma" uslyšela jsem Liamovum hlas a všimla jsem si jak si Perri oblíká svuj kabat a chystá se k odchodu. Ješte si stačí pošeptat že to mám Liamovi říct jinak to udelá ona a nebo Louis a už se strácí za dveřmy kde ji uslyším jěstě prohodit pár slov s Liamem.
"Lásko?" otevře Liam dveře a já mu hned vklouznu do jeho náruče. Tolik my chyběl jeho dotyk a jeho objetí. Ted jsem se konečně cítíla v bezpečí. Ten pocit mi chyběl po celou dobu co byl pryč.
"Miluji Tě" zašeptala jsem mu do rtů a pak jsem ho políbila. Tentokrát ale byl náš polibek o něco jemnnější a byla v něm i vášen s touhou.
Užívaly jsme si chvilku jenom kdy jsme byli spolu sami. Darcy byla u Liamových rodičů na víkend a mají nám ji dovíst v pondělí večer. Liam my taky nezapomněl říct a zároven mě poprosit jestli bych neudělala večeři že se zdržijou aspon přes noc. Přeci jen cesta musí trvat dlouho.
"Děje se něco?" zeptal se mě Liam když nalíval sklenku červeného vína a já jsem se dívala zamyšleně na jedno místno a vůbec jsem neposlouchala co my říkal. Moje myšlenky byli u toho že bych mu měla říct že jsem těhotná.
" Musím ti něco říct" vypadlo s mojich ust než jsem si stačila uvědomit co jsem vůbec řekla. Chtěla jsem to přeci jen nechat na volnější chvilku ale možná čím dříve tím lépe.
"Stalo se něco?" sedl si vedle mě na gauč a ustaraně se mi podíval do očí. Mírně jsem zakroutila hlavou že všechno je v pořádku a podívala jsem se znovu do jeho čokoládových očí které trpělivě čekaly.
"Všechno je v pořádku já jen nevím jak to říct. Je to pro mě těžké. Tohle jsem neplánovala a prostě se to stalo. Jen nechtěla jsem ti to říkat přes telefon a počkat na tu vhodnou chvilku" začala jsem pomalu a všimla jsem si Liamovýho nejistého pohledu. Můžu si dovolit i říct že v jeho pohledu byl strach.Mírně jsem ho políbila na jeho rty aby jsem ho aspon uklidnila a bylo vidět že se aspon trochu uvolnil.Vzala jsem jednu jeho ruku do té svoji a jeho dlan položila na moje ploché bříško. Chvilku se díval do mojich očí a pak jeho pohled směřoval na jeho ruku na mojim břichu.
"Vím že jsme si říkaly že až za nějakou dobu ale já sama to nechápu. Vždyt brala jsem prášky ale zapomněla jsem bohužel jeden vzít" začala jsem pomalu a v Liamových očích jsem viděla jiskry štestí.
"Ty si těhotná!" vykřikl a hned na to mě objímal ve svoji náruči a líbal ve vlasech. Mylsím že snad lepší reakci jsem snad nemohla čekat. Mírně mi políbil moje břísko a pak se nahnul i pro polibek na moje rty.
"Miluji Tě" zašeptal mi do ust a znovu jim daroval jeho jemný políbek.





















