
Proč já? Nikdy jsem nikomu neublížila a život my potkopává nohy a já sama nevím proč. Copak nemužu jednou žít tak že nebudu mít žádné problémy a jenom samý klid aspon když už ten blbý měsíc?.
Harry mě položil na postel v pokoji a lehl si vedle mě. Bral si to určitě za vinu poznala jsem to. Jeho pohledem se mi omlouval a já sama nevěděla proč. Mrzelo mě že museli koncert přerušit a nechat to na zítřek. Fanynky museli být určitě zklamané ale myslím že bych ty dvě hodiny vzládla sama.
"Jak se cítíš? Nebolí tě něco?" zeptal se mě Harry a hladil mě po vlasech. Ležela jsem na boku jelikož plak v podbřišku jsem cítíla pořád. Vím že zítra už to bude dobrý ale po psychické stránce to bude horší.
" V pořádku. Nemusely jste ten koncert rušit Harry" řekla jsem mu a dala jsem si pod hlavu další polštář a sledovala jsem každý jeho lítostný pohled. Vím že za to nemohl ale on si to nemužu brát za chybu. Měl svoji práci nemuže mě přeci hlídat pořád nebo být se mnou celou dobu.

























