
Já? Kapitán Citlivý? Už ne!
Shledávám to trochu otravný, v poslední době jsem byl trochu víc vzpurný...
No, právě jsem ukončil jeden vztah, jsem nezadaný a tak si užívám společně s kluky.
Abych byl upřímný, cítím. Je zvláštní být v takové možnosti s přítelkyní. Ne, že bych teď chtěl chodit ven a byl jedním z těch 'laddy' mužů, protože nejsem takový typ kluka. Ale líbí se mi, když můžu jít ven, bavit se a nemuset se o nic strachovat.
Je těžké udrřet krok se vztahem, ale pokud to dostatečně chcete, může to fungovat. Očividně se to nestalo u nás. Pořád jsme dobří přátelé. Skončilo to, je to jedna z těchto věcí, pořád mám spoustu lásky pro Danielle. Byla tu pro mě v jedněch nejdůležitějších chvílích mého života.
Er... to se mohlo trochu změnit!
Jenom trochu! Abych byl fér, v posledních pár měsicích proběhlo hodně změn, Kapitán Citlivý už není citlivý.
Jen jsem se trochu naštval na jednu osobu, která mi v jednom kuse volala do hotelovýho pokoje každé ráno, tak jsem si řekl: "Tak to by stačilo." Fanoušci změnili náš život, ale prostě nechci, aby mi někdo volal brzo ráno do mého pokoje! Když mi někdo zavolá ze šprýmu, alespoň očekáváš, že to bude dobře promyšlený prank. Ale zvedl jsem telefon a ozývalo se tam jen: "Haló? Haló?" Tak jsem řekl něco jako: "Oh, proboha, to jsi zase ty!"
Jen jsem se bavil s fanoušky, chtěl jsem se ujisti, že je všechno tak, jak má. Viděl jsem několik nápisů, transparentů na vystoupeních, které byly lehce nejasné - nic zvlášť špatného, ale jen jsem se chtěl ujisti, že je vše OK.
Oh. Můj. Bože. Nevěděl jsem, co té ženě říct. Pokaždé jsem se pokoušel zajisti, abych s ní nikdy nebyl osamotě, protože to by znamenalo, že bych s ní musel mluvit. Ale byl tu jeden moment, kde jsem byl jen já a ona, tak jsem si řekl: "Ah, sakra." Zeptala se mě, odkud jsem, tak jsem odpověděl: "Uhm... Wolverhampton," a pak už jsem nedokázal vymyslet nic dalšího, co bych mohl říct. Takže jsem skončil tak, že jsem tam stál jak citrón.
Hlavy nám z toho lítají kolem. Budeme mít premiéru a naši rodičové půjdou po červeném koberci. Má sestra mi neustále píše a ptá se mě, jaké šaty by si měla obléci. Vždycky ji řeknu něco jako: "Já nevím! Nechodím zas tak často na premiéry, nemám zdání, zlato."
Neděláme si žádné požadavky. Snažili jsme se dát společně dohromady nějaké požadavky, ale jsme prostě strašně líní.
copy with source
Translation by ©IHEART-ONEDIRECTION.blog.cz






















